Vzorky zdarma! Vzorky zdarma pro měsíc listopad najdete zde

Přístup k romům na úřadu práce

Zdroj: Novinky.cz

Není jediné úterý, kdy bych nepěnila a vzteky se nezvedala z židle. Spíše tedy ze staré, roztrhané sedačky pracovního úřadu, který se už od 8.00 hod. začíná potápět do tmy. Ne, že by město nemělo už ani na elektřinu, ale na každém kroku je rom nebo cikán (říkejte si tomu raději tak, jak se vám to zamlouvá), který vás už jen jeho pohledem doslova zabíjí a vysává energii. Tím nechci říct, že na nějaké takové energie věřím, ale když opustíte prosluněné náměstí a vrhnete se do černo-černé budovy, zhasne se vám nejen před očima, ale i v hlavě.

Minulé úterý jsem byla opět na pracovním úřadě – opět černo, opět hromada vulgárních slov a po celé budově desítky neposedných dětí, které si braly a dělaly vše, co se jim zachtělo. No, u dětí se to dá lehce pochopit, ale když vám před nos skočí předškolák s masivním řetězem na krku a půlmetrovým kšiltem, do smíchu vám moc není a pochopení pro děti se kamsi ztrácí.

Sedím na lavici a čekám, až se rozsvítí ono zelené světýlko. Připadám si trochu jako na křižovatce – před sebou semafor, po levé ruce romku, která funí na sto honů, po pravé ruce jejího potetovaného přítele, syna, možná snad i otce, ze kterého šel obrovský strach a pod svýma nohama cikáně, které na koberci loví něco, co já nevidím. Možná tam skutečně něco vidělo, ale já byla celá tak vytočená, že jsem se zvedla a raději si postála o kousek dál. K mému štěstí se přifařila další skupinka romů – nebo tedy skupinka, spíše dvojice, ze které ale skupinka brzo bude. No co, postojím si o 15 minut déle.

Úřednice, která mě obsluhuje, se každé ráno tváří jako krakatice – kromě pozdravu, který u mě už delší dobu ani neprovozuje, také zapomíná na to, že jsem stejně jako ona člověk, a jedná se mnou jako s kusem hadru. To, jak se tváří, neberu vůbec vážně, protože i kdyby se tvářila jako ta zmíněná krakatice, ale chovala se mile a přívětivě, vlastnosti a charakter bych samozřejmě upřednostnila. Tady to ale nějak nefunguje, a já stále nevím, proč. Při každé návštěvě na mě vyprskne několik ponižujících vět a snaží se mě co nejrychleji odbít.

Občas (ne)mám to štěstí a musím si prostě pár nějakých těch minut počkat. A právě při poslední návštěvě se tak stalo. Nad kabinkou je prostor, přes který je krásně slyšet, a tak jsem si zrovna naposled poslechla pěkné divadlo, které upevnilo můj, předtím nejistý, názor.

Do kabinky se narvali dva cikáni – jeden nižší, holohlavý, s kalhotami až pod koleny – ten druhý zase naopak vlasy delší a kalhoty utažené na pásek až někde nad pupíkem. Sedím a poslouchám, zda i s nimi bude zacházet, jako se mnou.

„Víte, já bych vám strašně ráda pomohla, ale potřebuji vidět snahu i z vaší strany,“ řekla úřednice, která během několika momentů zjemnila její předtím tak hrubý hlas a začala se chovat jako žena, která má pro lidi pochopení. Hlavně pro ty naše „spoluobčany“.

„Dobře, ukažte se mi tady zase za čtrnáct dní a vše opět probereme. Třeba se něco do té doby změní,“ opět promluvila jejím andělským hlasem.

„No, tak děkujeme no. A neplatí se za to, ne? Nebo jak, todlencto?“ zeptal se jeden z nich. Nevím přesně, na co se ptal, ale jeho styl řeči mluvil za vše.

Úřednice se s cikány mile rozloučila a nahlas naznačila, že se těší na další návštěvu. Hned po nich jsem šla já. Plná radosti, že jsem zrovna vychytala den, kdy má úřednice dobrou náladu, jsem vešla do kabinky a..radost je najednou pryč.

„Do..brej. Tak se posaďte,“ přivítala mě.

„Tak co novýho?“

„Přijďte se ukázat zase za dva tejdny. Nas..hle.“

Při odchodu z úřadu práce jsem si všechny ty scény promítala v hlavě a říkala si, co se to vůbec děje. Proč se takhle úředníci k cikánům chovají? Mají z nich respekt? Bojí se jich? A proč?

I ti, kteří jsou značně proti tomuto článku a nesouhlasí s jediným řádkem, by se měli trochu zamyslet a zeptat se sami sebe:

„Kde berou tolik peněz na luxusní auta, oblečení a šperky?“

„Je jich v rodině patnáct a ani jeden z nich nemá práci?“

„Dělají ze sebe ty nejvyšší, nejsilnější a nejmocnější, ale jakmile spatří psa nebo jiné podobné zvíře, bojí se?“


Pin It
Share on Tumblr

Přidat komentář

Zrušit odpověď na komentář